Vítejte na stránkách o našem rodinném muzeu starých hraček

Prohlídky muzea je nutné nejdříve telefonicky objednat.

VZNIK A ZALOŽENÍ RODINNÉHO MUZEA HRAČEK

Nejdříve mě dovolte, abych se Vám představila. Jmenuji se Jana a mojí dávnou tužbou bylo založit rodinné muzeum starých hraček.

Co mě k tomu vedlo...

 

Jako většina holčiček mých vrstevnic jsem měla silnou vazbu k panenkám, ale protože pocházím ze třech sourozenců, tak těch panenek jsme doma se sestrou moc neměly. Panenka, na kterou vzpomínám a která byla a je mojí srdíčkovou panenkou je miminko Petřík, kterého mám do současnosti. Jako malé holčičce, mě bylo líto, že jsem neměla více panenek a tak mě panenky z části nahradili různí míšové, se kterými jsem spala v postýlce a zabírali v mé posteli více místa, než zbylo na mě. Ráda vzpomínám, jak to byly takoví moji „obranáři“ protože jsem se jako dítě strašně bála a tím, jak byli rozmístěni okolo mě, tak jsem usínala klidně spředstavou, že přes medvídky se přece ke mně nikdo nedostane, - krásná představa dítěte. Z mých ochránců se bohužel nedochoval do současnosti ani jeden. Ve svých 15 letech jsem dostala 2 nádherné kloubové panenky od jedné staré „tety“ která neměla vlastní děti a udělala mě těmito starými poklady velikou radost,zvláště, když jsem tyto  kloubové panenky viděla poprvé v životě.

Jednu z nich Simonku mám dodnes a patří k těm mým panenkovským „vymazlenkám“ je nádherná a v super stavu i přes své stáří okolo sta let. Druhou, Haničku, velikou okolo 1 m už dávno nemám. V době, kdy jsme na tom jako rodina nebyli finančně nejlépe, Haničku jsem odvezla do Prahy do starožitností a do dnešního dne na ni vzpomínám. Dnes by v muzeu byla určitě obdivována nejen pro svoji velikost, ale i krásu – měla krásnou hlavičku s velikýma hnědými očima a občas doufám, že jí někde objevím a koupím zpět.

Když se mě narodila vysněná holčička, chtěla jsem jí vynahradit to, po čem jsem já moc toužila a zahrnovala ji různými typy panenek, jenomže jak to chodí, moje dcerka zrovna moc „panenková“ nebyla. Byla to spíš taková rošťanda pod „vedením“ mého nejstaršího syna částečně ovliněná klukovsky a panenky jí zrovna moc nezajímaly.

Po revoluci se začaly objevovat panenky s porcelánovou hlavičkou a já započala svoji sbírku panenek, kterých je do dnešní doby opravdu hodně, část jich mám darovaných od rodiny, ale i přátel.. A tak se pomalu začalo vytvářet nejdříve mé malé muzeum porcelánových panenek a návštěvy s úsměvem žertovaly, že je to u nás jak v muzeu, to jsem ještě netušila, jak jsou blízko pravdě…………..

 Postupně jsem rozšiřovala sbírku o kočárky, nejdříve jen ty maličké, postupně větší a větší, až jsme začali s restaurováním dětských starožitných a v žalostném stavu, zde jsem již potřebovala pomoc mužskou a já jim za jejich pomoc moc děkuji.. Děkuji za všechnu tu trpělivost, kterou se mnou a starými kočárky měli.

 

V té době jsem objevila v zahraničí mojí další, současnou velkou lásku a to rebornová miminka v celé jejich kráse a byla jsem ztracená úplně. Postupně jsem z nich vytvořila poměrně velkou a krásnou sbírku,která pochází od umělkyň a rebornistech z celého světa. Ale co mě těší nejvíce, že jsem u nás v republice objevila poklad veliký a nesmírně šikovný, rebornistku Dášenku, která se stala mojí super kamarádkou a jejíž reborny se nejen vyrovnají světovým rebornistkám, ale mnohé i předčí ty zahraniční svojí něhou, krásou a důkladným zpracováním svědomité a nesmírně citlivé Dáši. V současné době již tvoří její reborny velkou část mojí sbírky a protože Dášenka přijala naši nabídku , stává se členem našeho týmu. Jsem moc ráda, že tomu tak je a tak se i vy budete moci na našich stránkách setkávat nejen s touto milou rebornistkou , ale určitě i s její tvorbou.

A jak jsem začala s restaurováním těch starých pokladů ?

Najednou, když jsem viděla ty překrásné reborny, tak jsem si uvědomila, jak málo je vidět na veřejnosti těch starých krásných panenek a začala jsem se po nich shánět. K mému údivu jsem postupně zjišťovala, že snad už ani nepoškozenou starou panenku v pěkném sběratelském stavu nelze sehnat. Každá měla nějakou tu „bolístku, modřinku“, té chyběla ručička, nožička, oči, často rozbitá hlavička, tělíčko. Tušila jsem, že když si nechám některé, už tak draze pořízené  panenky, ještě nákladně restaurovat, že toho moc nevybuduji, protože to už ve mně – tedy někde v koutku srdíčka zrála myšlenka a touha to muzeum hraček opravdu zrealizovat.. Viděla jsem, že bez pomoci ty krásné starožitné a poškozené panenky, již nemůžou „přežít“ pro další generace a moje kloubová krásná Simonka byla velkou motivací, aby k ní přibyli další poklady.

 Začala jsem po nocích hledat na netu nějaký návod k restaurování panenek, ale nenašla a nedokázali poradit ani v některých specializovaných obchodech. Tak začala moje dlouhá cesta stylem pokus – omyl a i po 3 letech se pořád učím a hledám. Restaurování mě ale tak pohltilo, že jsem u těch malých pacientů strávila nejen spoustu času přes den, ale někdy, když se mě rozpadaly pod rukama a já je musela dát na „JIP“, tak až do ranních hodin, po putování s poštou jim často hrozilo rozložení do puzzle, než se vrátím z práce domů. Restaurování je opravdu velice krásná práce, ale také všestranně náročná ,ale když se povede, je odměnou největší zachráněná panenka.

Postupně panenky doplňovaly další hračky, jako domečky, starožitné pokojíčky, doplňky a vše okolo panenek, aby měly ty malé i větší kde „bydlet“ i to často vyžaduje trošku poopravit, prostě„vymazlit“ a při tom zachovat starožitný ráz .V restaurování se snažím přistupovat individuelně ke každé hračce, každá potřebuje něco jiného, podle rozsahu poškození, materiálu apod. někdy to není hned podle mých představ a dojde i na „reoperaci“. Často je panenka v tak dezolátním stavu, že se nedá ani pořádně z hlavičky poznat, jaká byla její původní podoba, zde musí nastoupit představivost a cit.

 Naše muzeíčko má poměrně rozsáhlou sbírku starých a starožitných oblečků na miminka, holčičky a kluky a to vše mě inspirovala k nápadu vše využít společně s muzeem v jeden celek a hledala jsem šikovnou fotografku a tu jsem našla v šikulce a mamince 3 dětiček Petře. Její fotografie se mě velice líbí a chystáme společný projekt, ale tuto část nechám na Petře, aby Vás s naším záměrem seznámila osobně ve své rubrice a moc se těším na naší společnou práci.

V našem muzeíčku máme  i technickou část pro kluky všech generací, včetně tatínků a dědečků a tak i ti starší „kluci“ si mohou zavzpomínat na léta uplynulá, kde mohou obdivovat stara auticka, vláčky apod. Více už ale neprozradím, musí být také nějaké překvapení pro vás, kteří k nám zavítáte. Na všechny příznivce hraček se těšíme.

 

Novinky

článek o muzeu v Aha pro ženy

14.04.2017 09:34
V úterý 18. dubna 2017 vyjde v časopisu AHA pro ženy článek o našem muzeu z nedávné reportáže, včetně fotografií.

Reportáž v televizi ZAK

29.12.2016 14:02
V době vánočních svátků nás již podruhé navštívila televize ZAK. Z velmi příjemného setkání vznikla reportáž, kterou jste mohli vidět ve vysílání stanice 28. prosince. Záznam je k vidění v archivu televize zde.

Naše muzejní princezničky na zámku v Tachově

02.12.2016 20:53
Naší poslední aktualitou je zapůjčení dvou našich starožitných panenek do krásného zámku v Tachově. S tímto zámkem udržuje naše muzeum od výstavy, kterou jsme tam pořádali super vztahy.

Jak jsme se objevili v seriálu Já Mattoni

17.11.2016 14:59
Produkce seriálu Já Mattoni si od nás zapůjčila několik předmětů, které jste mohli vidět ve dvou dílech tohoto seriálu: 4. díl: Bahno Postýlka zdroj fotografie: ceskatelevize.cz zdroj fotografie: ceskatelevize.cz Dětská postýlka zdroj fotografie: ceskatelevize.cz Koník zdroj fotografie:...

Překrásný kočárek

17.04.2016 13:03
Musíme se podělit s vámi o radost, tento krásný kočárek je již součástí našeho muzea. Děkujeme krajskému úřadu v Plzni za poskytnutou dotaci. Díky ní jsme si mohli kočárek pořídit.

Patronky muzea

20.09.2015 13:30
je pro naše muzeum a nás osobně velikou ctí, že přijaly patronát nad našim muzeuem  ženy, kterých si nesmírně vážím a jejich krásná tvorba přispěla k obohacení krásy našeho rodinného muzea. Jsou to ženy, jejichž tvorba je do současnosti nejvíce zastoupena v našem muzeu, ať už jsou to...

Děkujeme

03.02.2015 17:55
Moc děkujeme všem, kteří darovali muzeu své poklady, moc si toho vážíme. Věnované hračky naleznete v sekci "děkujeme"

Vysílání na ČT 1

03.01.2015 23:01
Nenechte si ujít 4.1. 2015  na ČT 1, muzeičko v Toulavé kameře :-)

Návštěva z Krajského úřadu

09.12.2014 00:00
Dne 9. 12. 2014 mělo naše muzeíčko tu čest, že naše rodinné muzeíčko přišly navštívit pracovnice Krajského úřadu Plzeňského kraje, Bc. Jindra Radová se svojí  kolegyní. Paní Bc. Radová je koordinátorkou  pro styk s nestátními neziskovými organizacemi PK z  Odd. mediální komunikace,...

Toulavá kamera

09.11.2014 16:17
7.11. natáčení do pořadu "toulavá kamera" Termín vysílání vám brzy sdělíme :-)

Záznamy: 1 - 10 ze 14

1 | 2 >>